Špindlerův Mlýn byl už v dávné historii nazýván perlou Krkonoš. Přečtěte si něco o historii Špindlerova Mlýna - populárního horského střediska.

ŠPINDLERŮV MLÝN A JEHO HISTORIE

 

V srdci Krkonoš

Střed města zaujímá výjimečně krásnou a příhodnou polohu. Je rozložen na souběhu údolí, jimiž protéká dosud mladé Labe a Dolský potok. Ze všech stran je Špindlerův Mlýn chráněn horskými pásmy vnitrozemského Českého hřebene: Kozími hřbety, Pláněmi a Krkonošem, zakončeným Medvědínem. Jen úzká soutěska mezi horskými rozsochami, jíž si razí budoucí evropský veletok Labe cestu k jihu, spojuje místo s ostatním světem. K dnešnímu Špindlerovu Mlýnu ovšem patří další sídlištní aglomerace, které kdysi bývaly samostatnými obcemi, a to: Svatý Petr, Bedřichov, Labská - kdysi Krausovy Boudy a Volský Důl.
Na prostoru 7692 ha, pokrytém převážně lesy, k tomuto celku patří na lučních enklávách položené horské boudy od Labské po Luční.
Mnohé z nich se vyšplhaly až nad horní hranici lesa.
Dnešní stále krásné, historickými proměnami poznamenané lesní porosty v rozsahu 6872 ha si zde zachovávaly dlouho do 16. století podobu smíšeného horského pralesa. Ten byl oživen zvěří, mezi níž nechyběl medvěd, vlk, rys i divoká kočka.

 

ŠPINDLERŮV MLÝN - HISTORIE - po stopách kovkopů

Asi nejstarším sídlištěm na území dnešního „velkého" Špindlerova Mlýna byla málo významná skupina nuzných chalup, sloužící snad i jen sezónně jako útulky horníků a různorodé chasy kolem hutí, zpracovávajících získanou rudu. Nejstarší zprávy o kutištích na úbočích Kozích hřbetů, Železné hory a Stohu pocházejí z počátku 16. století
Tehdy český král Ludvík Jagelonský povoluje horníkům ve Svatém Petru (1516 - 1521) lhůty k placení desátků a úlevy.
Historik Erhard Müller však uvádí, že Svatý Petr vznikl až po roce 1600. Podpírá to skutečností, že není na mapě trutnovského malíře Šimona Huttela z roku 1580. Víme však, že autor byl Trutnovan a oblasti středu a západních částí pohoří znal méně podrobně.

 

Těžba rud stříbra, mědi a arsenu zajímala na tomto místě i Kryštofa z Gendorfu, který získal vrchlabské panství a jenž se zasloužil o povýšení Vrchlabí na horní město (1533). Krkonošské stříbro se účastnilo na ražbách královské mincovny, kam bylo odváděno. V roce 1621 putovalo ze Svatého Petra do Prahy za 9 728 zlatých mědi a stříbra. Práce v dolech byla pro tvrdost hornin velmi obtížná a těžká. Často musela být přerušena pro nenadálé živelné pohromy. Doly byly často zality přívalovou vodou při průtržích mračen, v zimě hrozily sněhové laviny. Nedostatek důlní techniky musela nahrazovat důvěra horníků v prozřetelnost boží. Svědčí o tom mnohdy velmi poetická jména kutišť, na př. „U božího požehnání" na Stohu nebo „Boží pomoc" v Klausengrabenu, tj. v Dlouhém dole.
Stříbra tu nebylo mnoho. Přesto dle místní tradice bylo součástí ušlechtilé zvonoviny, z níž byl ulit místní "umíráček", známý svým vysokým hlasem. Ozýval se nejprve ze staré kapličky ve Sv. Petru a poté byl přenesen do dnešního kostela v centru Špindlerova Mlýna. V 17. století těžbu přerušila na delší dobu třicetiletá válka. Noví majitelé vrchlabského panství se snažili těžbu obnovit, ale s malými výsledky. Poslední pokusy jsou datovány na počátku 20. století.

 

ŠPINDLERŮV MLÝN - HISTORIE -  Útok na prales

Téměř souběžně s důlním podnikáním se rozvíjí důmyslně organizovaná těžba dřeva. Představuje ji další důležitá část dnešního „velkého" Špindlerova Mlýna Labská neboli Krausovy Boudy. Kolonisté, kteří jim dali původní jméno, sem přišli z horního Podunají kolem roku 1550. Brzy se stala krásná trojúhelníková enkláva severně od Honzovy strouhy ohniskem využívání zdejšího lesního bohatství a Krausebudští vyhlášenými budaři.
Se zkušenostmi z alpských zemí organizují těžbu dřeva (důlního i palivového) pro stříbrné doly v Kutné Hoře. Na horských potocích v okolí rostou klauzury, které zadržují jarní vody, a s nimi plyne zpracované dřevo po Labi do Starého Kolína a pak dál po souši do Kutné Hory. O této činnosti vypovídají zaniklá místní pojmenování: Klausengraben (Dlouhý důl), potok Klausenbach (Dřevařský potok), ústící u Michlova mlýna zleva do Labe.

 

ŠPINDLERŮV MLÝN - HISTORIE -  Spalkové Boudy

Krkonošský panenský prales mizí pod ranami seker a za svištění pil i na úbočích Kozích hřbetů. Vedou je ruce dalších dřevařů-odborníků, kteří zakládají v prostoru od dnešního mostu přes Labe ke kostelu další lokalitu. Přišli prý kolem roku 1785 z Virtenberska a valná většina jejich příjmení vypovídá o jejich povolání: Hollmann, vzniklé z Holzmann (=dřevař).
Za celodenní práci v lese si noví osadníci večer nosívali dle tradice domů výslužkou poleno (Spalte).
Tak dostala skupina pěti chalup, která se později rozrůstala, jméno Spaltenbauden. K nim přibyly i Sachrovy Boudy. V roce 1835 měly už Spalkové Boudy 18 a Sachrovy Boudy 12 chalup, zatímco ve Svatém Petru v témže roce se nalézá 49 stavení.

 

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA -  Budní hospodaření 

Díky značně bezohlednému kácení lesů nejen pro doly, ale také na pálení dřevěného uhlí v milířích, vznikají v horách rozsáhlé luční enklávy, rozšiřované neuváženě nad hranicí lesa vypalováním porostů kosodřeviny. Horské louky pak slouží letní pastvě a senaření. Z iniciativy správy panství Harrachů vznikají Krausebudské dvorské boudy pod Velkým Šišákem, jako na př. Martinova bouda (1642) a Brádlerovy Boudy (1637), co nejstarší. Sem na léto přichází panský dobytek s obsluhujícím personálem. Budní hospodaření postupně od druhé poloviny 17. a v 18. století se stává vedle lesní těžby převažující formou hospodářského využívání katastru dnešního Špindlerova Mlýna.
Dělí se o ně správy dvou panství: jilemnicko-branskébo hrabat Harrachů a vrchlabského Czernin-Morzinů. Dělítkem byla řeka Labe.
V období rozkvětu budního hospodaření získáváme též zprávy o existenci další, kdysi samostatné osady vrchlabského panství, dnes také součástí Špindlerova Mlýna - Volského Dolu. Je prvně připomínán roku 1676. Dostal jméno podle pastviště pro panské voly z Vrchlabí. Je však možné, že osada dostala jméno od starých horníků, kteří tak označovali místa s výskytem rud.

 

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA -  Bedřichov

Svým založením se poněkud vymyká z tohoto schématu dnešní nejvýstavnější část Špindlerova Mlýna - Bedřichov. Původně byla součástí obce Krausovy Boudy. Roku 1740 tu vystavěl rokytnický sklář Fabián Donth se svolením správy harrachovského panství menší sklárnu. Měla zpracovat kalamitní dřevo z polomů po větrné smršti, která se tu přehnala. Po krátké existenci však poměrně brzy zanikla. Její okolí však zůstalo obydlené a zvolna se rozvíjelo. Zhruba za čtyřicet let později na pokyn hraběta Jana Nepomuka z Harrachů tu byla vybudována železářská huť. Ta roku 1807 vyhořela a už nebyla obnovena.
Na spáleništi roku 1812 byla postavena pila. Památky po těchto objektech bychom nyní marně hledali. Pouze jméno Janova předchůdce Bedřicha z Harrachů připomíná pestrou minulost místa. Mlýn na břehu Labe

 

 

Špindlerův Mlýn jako samostatná osada vstupuje do historie teprve 13. července 1793.
Toho dne byly korunovány úspěchem snahy sousedů, kteří se scházeli ve mlýně na labském břehu, patřícím mlynáři Špindlerovi. Obyvatelům chalup dřevařů na úbočích Kozích hřbetů a kutišť v Dlouhém dole bylo povoleno patentem mocnáře Františka I. postavit si vlastní kostelík. Měl nahradit rozpadávající se kapličku ve Svatém Petru. Je podivné, proč osvícený monarcha Josef II., na nějž se sousedé podvakrát obraceli se stejnou žádostí (v letech 1784 a 1787), nevyhověl. Přitom stavby kostelů ve Velké a Malé Úpě bez obtíží povolil.
Při sestavování žádosti a pak i patentu ve Vídni došlo k nepříjemnému omylu. Místo správného jména majitele mlýna Spindler bylo uvedeno „Spindel", tedy Spindel-Mühle. Následovaly potom převody do češtiny Břetenský Mlejn (1842) a po roce 1918 Vřetenný Mlýn, což muselo ministerstvo vnitra zvláštním výnosem upravit na Špindlerův Mlýn.

 

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA -  Svatostánek sv. Petra.

Provizorní kostelík, postavený ze dřeva záhy po vydání patentu, se stal duchovním centrem nově se formující obce. Ta zprvu patřila jako nesamostatná lokálie pod patronát c. k. náboženského fondu. Teprve dne 26. června 1802 byl položen základní kámen pro nový zděný kostel. Byl hotov koncem roku 1807. První slavnostní bohoslužba se tu konala 1. listopadu téhož roku.
Hospodářským centrem obce zůstal mlýn na břehu Labe s rychtářem Špindlerem, po němž bohužel není památky. Stál prý přibližně na místě pozdějšího hotelu „Spindelmühle". Svým významem patřil asi ke třem „klepáčum" v údolí Labe do hor. O nich justiciár Lamb v popisu vrchlabského panství (rok 1830) píše, že mají zřídkakdy co mlít, protože obilí se sem může dopravovat pouze v zimě na saních.

 

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA -  Počátky cestovního ruchu ve Špindlerově Mlýně

Zatímco už na počátku 19. století čile mířily na hřebeny Krkonoš skupiny romantických milovníků horské přírody ze slezského Warmbrunnu (dnes Cieplice Šlaskie) s vůdci a nosiči, kolem kostelíku sv. Petra je ještě klid. Zpráva v knize Dr. Hosera o panském myslivci, který poskytuje na Špalkových Boudách dobré ubytování a pohoštění hostům, se objevuje jako první vlaštovka z počátků zdejšího cestovního ruchu. Autor svým obdivem k místu už na počátku 19. století (1804) jasnozřivě předpověděl jeho slavnou budoucnost.
K proměně několika skupinek osamělých chalup na horské letovisko dochází až v druhé polovině 19. století, a to zcela nenápadně.
Krásy místa „objevili" jako první čtyři hosté ze slezské Vratislavi na první návštěvě v roce 1864. Ubytovali se ve dvou přízemních místnostech a „dívčí komoře" nám už známého špindlerovského mlýna. Okouzleni zdejším prostředím sem pak začali v létě jezdit každoročně a rozšířili slávu Špindlu ve světě.

 

 

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA -  Spojení se světem

Dostupnost rodícího se horského letoviska byla zpočátku velmi obtížná. Málo schůdná komerciální cesta přes Jelení Boudy do Slezského sedla a na Hain (dnes Przesieka), pod kontrolou celního úřadu na Bedřichově měla význam ve styku s tehdejším Pruskem. Ke spojení s českým vnitrozemím sloužily bídné vozové cesty. Jedna od Jilemnice přes Rovinku na Krausovy Boudy a Bedřichov, druhá z Vrchlabí přes Strážné po trase tzv. Věřiny stezky do Svatého Petra. Ke změně došlo, když špatný chodník údolím podél Labe byl v sedmdesátých letech nahrazen solidnější vozovkou. O uvedení Spindlerova Mlýna ve známost se hodně zasloužil Krkonošský spolek (Oesterreichischer Riesengebirgsverein - OeRGV), jehož zakladatelem a čelným funkcionářem byl od roku 1880 učitel na Krausových Boudách a v Maršově Eduard Rudolf Petrák, rodem Čech z Horní Branné. Spolek vybudoval síť značených cest v horách.

 

Ve Špindlerově Mlýně vyrostla řada hostinců s ubytovacími zařízeními. Také hřebenové boudy se přeorientovaly na služby turistům. Chudí horáci se stali zámožnými podnikateli a hoteliéry. Krkonoše se stávají nejlépe zpřístupněným pohořím v Čechách.

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA -  V zajetí bílého opojení

Zpočátku přicházela nákladně vybudovaná ubytovací zařízení ke cti v létě. Špindlerův Mlýn směřoval do skupiny letovisek (něm. Luftkurort). Vynalézaví horáci však objevili atrakci, která značně přitahovala hosty i v zimě. Původně pouze pro dopravu dřeva nebo sena používané saně rohačky uzpůsobili pro veselé jízdy se zimními hosty. Vznikl tak „rohačkový sport". Jedna z vyhlášených tras roháčkových jízd vedla ze slezské strany hor do Špindlerova Mlýna. „Sportovci" vyjeli na rohačkách tažených koníky na Petrovku, kde po vydatném občerstvení zahájili romanticko-dobrodružnou jízdu se zkušeným horalem mezi rohy saní na Dívčí Lávky a dál do Špindlerova Mlýna. Zde po dalším vydatném občerstvení případně noclehu podnikli cestu obráceným směrem.
Před koncem 19. století roháčkovy sport zatlačily ovšem do pozadí lyže. Jejich nadšení milovníci nakonec cele ovládli Špindlerův Mlýn i celé Krkonoše a sezóna zimní se tu nakonec stala obdobím hlavním, ekonomicky rozhodujícím.

 

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA - Krakonoš se brání

Koncem 19. století postihly Špindlerův Mlýn a celé hory katastrofální živelné pohromy. Průtrže mračen rozběsnily horské bystřiny a řeky, které se staly nezkrotným živlem. Dne 17. července 1882, a zvláště pak 29. a 30. července 1897, způsobily povodně velké hmotné škody na budovách poblíž Labe a vyžádaly si i lidské životy.
To bylo pohnutkou k zahájení zajišťovacích prací, na nichž se finančně podílel i stát. Řadu let pracovali v místě na regulačních pracích vodních toků jako kameníci specialisté z jižních částí monarchie - Italové. Za těchto prací poblíž mostu bylo přemístěno koryto Labe poněkud západněji, takže se několik bedřichovských stavení ocitlo na levém břehu, za vodou.
Nejvýznamnějším zásahem do obrazu krajiny v prostoru Krausových Bud byla ovšem stavba přehrady na Labi v letech 1910 -14. Před ní vznikla retenční vodní nádrž o délce zhruba kilometr a o rozloze 40 ha. Její velice užitečná funkce při zadržování přívalových vod se častokrát osvědčila, na př. v sedmdesátých letech nebo v roce 1997.

 

HISTORIE ŠPINDLEROVA MLÝNA - Špindlerovský starosta

Rozvoj města Špindlerova Mlýna po první světové válce je nerozlučně spjat s osobností jeho starosty v letech 1919-1936. MUDr. Wilhelm Piek sem nastoupil jako mladý lékař a se zdejším prostředím se natolik sžil, že se stalo jeho milovaným domovem. Nejen proto, že se zde výhodně oženil s jednou z nejbohatších místních nevěst, Antonií Adolfovou, dědičkou hotelu v centru - Spindelmůhle. V době výkonu jeho funkce, kterou doplňoval další rozsáhlou veřejnou činností, Špindlerův Mlýn získává sáňkařské dráhy, kluziště, hokejové hřiště, elektrický sáňkařský vlek, letní koupaliště a hlavně lyžařský skokanský můstek roku 1934... Smrt roku 1936 ho zachránila od smutného osudu blízkých příbuzných. Byl totiž židovského původu.

Pickovo období je ve znamení, kdy se začíná ve Špindlu více uplatňovat český živel. Na Labské boudě jako nájemce působí Bedřich Hloušek, na Martinovce Ferdinand Nejedlý a na Špindlerovce rodina Lhotova. V centru hotel Slavie obhospodařuje Josef Košťál.

Špindlerův Mlýn dnes

Po období druhé světové války, kdy se Špindlerův Mlýn stává s většinou objektů útočištěm evakuovaných osob z různých bombardovaných částí tehdejšího Německa nebo přeplněn lazarety příslušníků wehrmachtu, nastává jeho další bouřlivý rozvoj.
Na území Špindlerova Mlýna, zabírajícím 7 692 ha (z toho 6 872 ha lesů) se nachází 640 objektů. Z toho je 43 hotelů, 134 penzionů a 23 horských bud. Trvale zde žije 1300 obyvatel a množství dalších přechodně ubytovaných pracovníků v službách cestovního ruchu. Bytová výstavba ve Špindlerově Mlýně se soustředila zejména na Bedřichově, kde je nyní 310 nových bytů. Vyrostlo mnoho soukromých penzionů, řada starších objektů byla zmodernizována.

Ve Špindlerově Mlýně vyrostly nové hotely, k nepoznání se změnil Skiareál Špindlerův Mlýn a Město Špindlerův Mlýn prochází nustálým rozvojem. Město Špindlerův Mlýn udržuje primát mezi horskými středisky v Krkonoších.

 

Použité fotografie - rozsáhlý historický archív fotografií Špindlerova Mlýna 

Texty jsou použity s laskavým svolením z textu knihy Františka Jiráska "Špindlerův Mlýn" - vydavatelství Gentiana, Krkonošská 812, 514 01 Jilemnice. e-mail: gentiana@wo.cz

---